Císařské otisky jsou historické mapy vytvořené v letech 1764 až 1768 v rámci tzv. Císařského mapování. Toto mapování bylo provedeno na základě rozhodnutí císaře Josefa II. a mělo za cíl zmapovat území Česka, Moravy a Slezska. Cílem bylo vytvořit přesné mapy pro administrativní a ekonomické účely, zejména pro potřeby katastru nemovitostí. Mapování prováděl K.k. Militärgeographisches Institut, což byla instituce založená v roce 1769 v rakouské monarchii. jsou vytvořeny ve měřítku 1:28 800 a jsou považovány za významný kartografický počin.
Přestože jde o ručně kreslené mapy, císařské otisky jsou oceňované pro svou vysokou přesnost a detailnost. Práce na těchto mapách byla prováděna i s ohledem na vojenské potřeby, a proto zahrnovala důkladné zaměření reliéfu, geografických rysů, sídel a cest. Zaměřování terénu probíhalo pomocí trigonometrie a měření vzdáleností, což bylo v té době inovativní technikou. Císařské otisky jsou zároveň zajímavým svědectvím o historickém vývoji mapování a technologických pokrocích. Jejich vznik předcházel rozvoj moderních geodetických metod a technologií, které byly i ve dvacátém století běžně používány při tvorbě map. Některé postupy a metody mapování z doby císařských otisků se využívají dodnes, i když je výroba map digitální.
Právě mapy císařských otisků byly plošně v České republice digitalizovány z dotací za účasti Národního památkového ústavu a laboratoře geoinformatiky Masarykovy univerzity. Tyto mapy obcí ČR jsou tudíž volně dostupné přes archív map ČÚZK. S ohledem na kvalitu a přesnost těchto map se někdy císařským otiskům říká také císařské katastrální mapy.
Pokud o tyto historické mapy císařských otisků bude mít zájem jakákoliv obec, či město, může tuto mapovou vrstvu získat spolu s aktuálními mapami ve svém geoportálu Gisonline.cz. Budete tak mít k dispozici mapovou aplikaci sloužící pro komunikaci s občany i pro správu majetku obce. V této aplikaci budou pro všechny uživatele císařské otisky online - tedy budete moci měnit aktuální mapu za historickou a porovnávat vývoj obce v čase.
Zatímco císařské otisky se zaměřovaly převážně na administrativní a ekonomické účely, vojenské mapy byly vytvářeny primárně pro potřeby armády a strategického plánování.
Vojenské mapování se rozděluje do několika fází, které byly prováděny v průběhu 18. a 19. století. Jedná se o systematické mapování území vojenskými jednotkami s cílem získat přesné a aktualizované mapy pro vojenské operace. Vojenské mapy byly vytvářeny vojenskou topografickou službou a používaly různé techniky, včetně triangulace, geodetických měření a terénního průzkumu. Vojenské mapy se zaměřovaly také na identifikaci strategických lokalit, navigace a plánování taktických operací. Měřítko vojenských map se v různých lokalitách mohlo lišit, vznikaly například 1:25 000 nebo 1:75 000.
První vojenské mapování, známé také jako josefské mapování, probíhalo v letech 1764-1768 a 1780-1783 s měřítkem 1:28 800. Jako základní podklad byla použita tzv. Müllerova mapa, která byla zvětšena do tohoto měřítka. Důstojníci vojenské topografické služby se při mapování pohybovali po krajině na koních a využívali metodu "a la vue", tedy mapování "od oka" pouhým pozorováním v terénu. Za jedno léto dokázal jeden důstojník zmapovat až 350 čtverečních kilometrů.
Při sestavování map chyběla finančními a časovými důvody síť přesně určených trigonometrických bodů. Tím pádem se nepodařilo vytvořit přehlednou mapu monarchie s kvalitní geometrickou strukturou, a kresba mapy se často nedávala jednoznačně dohromady a docházelo k jejímu poškození nebo překryvu.
Zvláštní pozornost byla věnována komunikacím, jako jsou císařské silnice, řeky, potoky a umělé vodní kanály, stejně jako využití půdy, například orné půdy, louky a pastviny, a různým typům budov, včetně kostelů a mlýnů. Barevné rozlišení na mapách umožňovalo snadnou identifikaci jednotlivých prvků, které byly ručně kolorovány.
Současně s vytvářením map probíhalo také vojensko-topografické popisování území, který obsahoval informace, které nebyly zahrnuty přímo na mapě. Tento materiál byl vypracován pro území Čech a obsahuje 19 rukopisných svazků.
Význam prvního vojenského mapování spočívá nejen v jeho detailnosti, měřítku a obsáhlém písemném popisu, ale také v době, kdy bylo vytvořeno. Mapy zachycují území Čech, Moravy a Slezska jako celek před průmyslovou revolucí, v období největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity.
Před zahájením 2. vojenského mapování probíhala vojenská triangulace, která sloužila jako geodetický základ tohoto projektu. V porovnání s 1. vojenským mapováním tedy 2. vojenské mapování dosáhlo vyšší přesnosti. Jako podklad byly použity mapy Stabilního katastru v měřítku 1:2 880, což mělo pozitivní vliv na přesnost vytvořených map. Na základě výsledků tohoto mapování byly vytvořeny generální mapy (1:288 000) a speciální mapy (1:144 000).
Obsah mapy je v podstatě stejný jako u 1. vojenského mapování, s výjimkou přidání výšek trigonometrických bodů udávaných ve vídeňských sázech. Nicméně zobrazovaná situace se výrazně liší. Mapy 2. vojenského mapování byly vytvořeny v době průmyslové revoluce a rozvoje intenzivního zemědělství. Během 100 let se zvýšila výměra orné půdy o 50 % a lesní plochy dosáhly historicky nejnižšího rozsahu na území České republiky.
Františko-josefské mapování, známé také jako III. vojenské mapování, probíhalo v letech 1876-1878 pro Moravu a Slezsko a v letech 1877-1880 pro Čechy. Tento projekt vznikl v důsledku nedostatečnosti Františkova mapování, které nepostačovalo požadavkům rakouské monarchie na přesné a aktuální mapy. Jako základní podklad byly opět použity katastrální mapy. Ve srovnání s II. vojenským mapováním bylo vylepšeno znázornění reliéfu, a to nejen pomocí šrafování, ale také přidáním vrstevnic a výškových kót.
Výsledkem tohoto mapování jsou kolorované topografické sekce. Na jejich základě byly vytvořeny speciální mapy (měřítko 1:75 000) a generální mapy (měřítko 1:200 000), které již byly tištěny ve černobílém provedení. Po vzniku samostatného Československa byly mapy předány z Vídně do Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Speciální mapy byly upraveny a nadále používány v armádě až do roku 1956, zatímco původní kolorované sekce se vytratily z povědomí kartografické veřejnosti.
Po mnoha letech byla část těchto mapových děl nalezena v Mapové sbírce Univerzity Karlovy Praha a byla digitalizována agenturou ochrany přírody a krajiny v Brně. Celkem bylo identifikováno 234 mapových listů. Ve 3. vojenském mapování daleka tak nejsou k dispozici mapy celé České republiky