Ortofotomapa je mapa, která vznikla ortogonálním promítáním z leteckého snímku. V TopGis vyrábíme ortofotomapu celé České republiky již od roku 2014. Naše ortofomapa je díky přísným požadavkům na kvalitu dlouhodobě nejlepším plošným mapovým dílem v ČR. Snímkování je prováděno bez přítomnosti mraků či rozptýlené oblačnosti.
Ortofotomapa ČR a možnosti použití
Pro výrobu ortofotomapy ČR používáme od roku 2023 jen středy leteckých fotek vysokého rozlišení 10 cm/px. Tím je garantováno, že každé místo v mapě je obsaženo nejméně v šesti snímcích a my pro ortofotomapu vybíráme ten nejkvalitnější výřez z leteckého snímku. Seamline (řezy územím) vedeme citlivě podle stavu vegetace na spojovaných leteckých snímcích. Barevné vyrovnání v místech sešívání obrazových plátů zachovává co nejvěrnější obraz území zobrazeného v mapě. Pro prostorově přesné umístění využíváme tisíce zaměřených významných bodů po celé České republice.
Ortofotomapa má svůj původ na začátku 20. století, kdy byly pořízeny první snímky z letadel, sloužící jako základ pro budoucí ortofotomapu. Tyto průkopnické pokusy souvisely s rozvojem letectví a prvními experimenty s fotografováním ze vzduchu. Avšak tyto rané snímky byly technicky omezené a nepříliš přesné - trpěly značnými geometrickými deformacemi způsobenými perspektivním zkreslením, nestabilní polohou letadla a primitivním fotografickým vybavením.
První systematické využití leteckých snímků pro mapovací účely se objevilo během první světové války, kdy byly využívány především pro vojenské průzkumné účely. Postupně se ukázalo, že tyto snímky mají velký potenciál i pro civilní kartografii, pokud by bylo možné odstranit jejich geometrické nedostatky.
V průběhu 30. a 40. let 20. století se začala uplatňovat stereofotogrammetrie, revoluční metoda umožňující pořizování snímků terénu z dvou různých úhlů a vytváření 3D modelů terénu. Tato technologie představovala zásadní průlom v přesnosti ortofotomap.
Stereofotogrammetrie fungovala na principu lidského binokulárního vidění - dva překrývající se snímky téže oblasti pořízené z mírně odlišných pozic umožňovaly určit výšku objektů a vytvořit detailní model reliéfu. Díky tomu bylo možné matematicky korigovat perspektivní zkreslení a vytvářet geometricky správné ortofotomapy.
V této době vznikly také první specializované přístroje pro fotogrammetrické vyhodnocování snímků - analogové stereoplottery, které umožňovaly operátorům pracovat se stereoskopickými dvojicemi snímků a vytvářet přesné mapy. Tento proces byl však velmi časově náročný a vyžadoval vysokou odbornou kvalifikaci.
S nástupem digitálních technologií a počítačů na přelomu 20. a 21. století se stala výroba ortofotomap efektivnější díky digitálnímu zpracování snímků a pokročilým algoritmům ortorektifikace. Tento technologický skok přinesl několik zásadních změn:
Digitální fotogrammetrie nahradila analogové metody, což umožnilo automatizaci mnoha procesů, které dříve vyžadovaly ruční práci. Počítače dokázaly rychle zpracovávat velké množství dat a provádět složité geometrické korekce.
Ortorektifikace - proces matematické korekce geometrických zkreslení - se stala plně automatizovanou a mnohem přesnější. Algoritmy dokázaly zohlednit nejen reliéf terénu, ale i výšku budov a dalších objektů.
Rozvoj satelitních technologií přinesl nové zdroje snímků s globálním pokrytím a pravidelnou aktualizací. Satelitní snímky doplnily tradiční letecké snímkování a rozšířily možnosti tvorby ortofotomapy.
V současné době jsou ortofotomapy běžně dostupné online prostřednictvím webových mapových služeb jako Google Maps, Mapy.com, Bing Maps od Microsoftu nebo geoportálů státních institucí. Také ortofoto ČR je volně dostupné na ukázkovém projektu TopGis s názvem Chytre-mapy.cz. Díky kvalitnějším digitálním kamerám a GPS přístrojům dosahují orotfotomapy ještě vyšších úrovní přesnosti a většího přiblížení detailu.
Současné trendy fotografického mapování zahrnují využití dronů pro lokální snímkování, umělou inteligenci pro automatické rozpoznávání objektů, real-time aktualizace a vytváření 3D ortofotomap kombinujících klasické ortofoto s výškovými informacemi.
Ortofotomapy se tak z experimentální technologie začátku 20. století vyvinuly v standardní nástroj používaný v mnoha oborech - od územního plánování přes zemědělství až po krizové řízení a navigaci.
