Fotogrammetrie je vědecká metoda, která slouží k získání informací o tvaru, velikosti a umístění (včetně případných změn) objektů zaznamenaných na fotografických snímcích. Jde o letecké měřické snímky, nebo pozemních měřické snímky.
Nejčastější praktické využití fotogammetrie má při dálkovém průzkumu země. Letadlo vybavené fotogrammetrickou kamerou a přesnou GPS jednotkou nasnímkuje zemi z výšky 1 až 4 tisíce metrů. Snímky jsou následně fotogrammetricky zpracovány na počítači a lze z nich měřit s vysokou přesností. Výhodou fotogrammetrie je využívání bezkontaktní metody měření. Objekty mohou být vzdáleny od místa snímkování.
Jakékoliv informace ve fotogrammetrii si lze představit jako geometrické vztahy - tedy např. velikost, tvar, či poloha zobrazovaných objektů. Při snímkování ve více spektrálních pásmech lze dokonce určit i druh a stav objektu.
Principem fotogrammetrie jako velmi přesné metody bezkontaktního měření je centrální projekce snímku s využitím souřadnic. Využívá se vnitřní orientace snímku (vzniká měřický snímek) a vnější orientace snímku (prostorové souřadnice, směr a sklon osy, pootočení snímku).
Fotogrammetrie má nejčastější využití při výrobě digitálních ortofotomap a tvorbě digitálního modelu terénu.